Když se zahledím na panorama mrakodrapů v New Yorku, běhá mi z toho mráz po zádech. Z velké dálky, při pohledu z letadla, to sice může působit magicky, zvláště pokud se záběr zčásti soustředí na Atlantik nebo řeku Hudson, ale kdybych se procházel ulicemi a kličkoval mezi těmito stavbami, zřejmě bych pocítil psychickou úzkost, něco jako klaustrofobii. A nezachránil by to ani Central park na Manhattanu.
V této souvislosti jsem si vzpomněl na svou první dovolenou u moře, byli jsme ubytovaní v nízkém přízemním bungalovu na konci města Maspalomas na ostrově Gran Canaria, odkud byl fantastický výhled na písečné duny s palmami a kontrastující modravou oblohu a oceánské pobřeží. Kdyby mi někdo nabídl v tom bungalovu trvalý pobyt výměnou za můj byt v horské oblasti naší země, bez váhání bych se okamžitě začal shánět po kartonových krabicích a balil si věci. Stěhoval bych se do bungalovu třeba hned a klidně i v noci. Ovšem na Manhattan by mě nikdo nedostal ani za nic.
Přízemní bungalovy vnímám jako ideální způsob bydlení. Máte všechno při ruce, nepotřebujete běhat po schodech a jezdit výtahem a navíc, zahledíte-li se na dům zvenčí i z pouhé krátké vzdálenosti, bude vám také možná připadat elegantní nebo dokonce až luxusní. Jestliže se vhodně sladí tvar, typ a barva střechy, domovní fasáda a okna a dveře s okolím domu, jako je například oplocení, chodník nebo okrasné dřeviny, může být takové bydlení skutečnou podívanou, co lahodí oku i duši.
Parcelu kolem moderního domu na klíč bych oplotil živým plotem, u zastřešené terasy bych si dokázal představit zapuštěný obdélníkový bazén a právě v takovém prostředí bych relaxoval s rodinou nebo se svými přáteli. A pokud by byl z oken domu zajímavý výhled do malebné okolní krajiny, pak bych možná ani neměl důvod jezdit tak často na dovolenou někam jinam a trávil bych ji převážně doma.
