Rtuťové výbojky

Výbojka je uzavřená skleněná trubice, naplněná směsí různých par a plynů do které se pustí elektrický proud a trubice se rozzáří. První člověk, který realizoval tento bizardní nápad byl Antoine-Henri Becquerel. Protože síla světla nebyla moc silná, dopracoval se tento vědec k tomu, aby potřel vnitřek skleněné trubice fluorescenčním nátěrem, který absorbuje světlo jedné vlnové délky a vytváří nové světlo jiné vlnové délky. A právě tento náhodný experiment vyšel a pro svět objevil „studené světlo’’.pouliční lampa
U všech těchto světelných zdrojů jde o získání světla elektrickým výbojem v prostředí par kovů nebo plynů, a to je odlišuje od běžných žárovek. První výbojka založená na tomto popsaném principu byla naplněná parami rtuti nízkého tlaku a stěny trubice byly natřené luminoforem. Ten umožňuje vidět ultrafialové záření, které vydává elektrický výboj. Tato výbojka ale nebyla ještě tak dobrá, aby se mohla začít hromadně používat v domácnostech a v průmyslu.
Nízkotlaké výbojce se běžně říká zářivka. A zářivku, kterou bylo možné použít pro běžné osvětlení domácností, obchodů a továren, světu předvedl Arthur H. Compton z jedné americké společnosti a veřejnost ji mohla obdivovat v roce 1936, kdy byla předvedena na významném obědě ve Washingtonu. Tři roky poté začaly tyto zářivky vyrábět dvě americké firmy. V Evropě se začala tato výroba až po druhé světové válce, a to ve Velké Británii. Velký zájem o ně byl hlavně kvůli nízké spotřebě elektrické energie, ve srovnání s běžnými žárovkami. Výbojky také déle vydržely a jejich světlo šlo různě barevně tónovat podle použitého nátěru luminoforu.osvětlené nádraží
Podobně vznikly i neonová světla, která používají jako plyn neon a staly se symbolem světelných reklam. O jejich vznik se postaral Georges Claude.  Z Claudovy neonové trubice se postupně vyvinuly i výbojky pro pouliční osvětlení. Rtuťové výbojky lightpark.cz dělají světlo se zelenomodrým odstínem a sodíkové s jasně oranžovým světlem. Na rozdíl od zářivek a neonů jsou tyto výbojky vysokotlaké.